Dobrodružství s indiány aneb farní tábor v Blahutovicích
V prvních prázdninových dnech, od 2. do 12. července 2025, se v malebné vesničce Blahutovice uskutečnil farní tábor, který měl letos docela poutavé téma: Indiáni. Děti se na několik dnů přenesly do světa divokého západu, kde měly za úkol vybudovat novou indiánskou osadu a následně ji uchránit před bílými tvářemi, které chtěly přes indiánské území postavit železného oře (železnici). Hned po příjezdu byli účastníci tábora uvedeni jedním z přeživších náčelníků do táborového příběhu. Dozvěděli se, že právě skončil boj indiánů s bílými tvářemi, kvůli kterému byla nejen téměř srovnána se zemí celá indiánská osada, ale, a to je důležité, skončil boj, v němž padlo 21 mladých indiánů. Jejich místa zejíprázdnotou a je zapotřebí je doplnit. Při večerním slavnostním nástupu, který odpovídal starým indiánským rituálům, jsme se rozloučili s našimi padlými, byla zakopána válečná sekera a do jednotlivých kmenů bylo přijato 21 nadšenců, kteří se chtěli stát indiány.
Cesta k přijetí mezi skutečné indiány ovšem vyžaduje značné úsilí. Nejprve je zapotřebí pomoci s obnovou zničené indiánské osady. Každý kmen se snažil svůj díl území nejen obnovit, ale dále i rozvíjet a co nejlépe poznat. Důležitým prvkem je i poznání sebe sama a nalezení svého indiánského jména. Kým jsem, jaké jsou mé silné stránky, jakými vlastnostmi a dovednostmi mohu přispět k pokojnému životu v osadě. Před slavnostním rituálem přijetí mezi plnohodnotné indiány museli mladí uchazeči vykonat jednodenní duchovní pouť. Putovali jsme k Oční studánce, která se nachází v lese nedaleko Starého Jičína. Součástí poutě bylo přespání pod širým nebem a hlídání ohně v naprostém tichu. U ohně se střídaly v průběhu noci jednotlivé hlídky se svými kmenovými náčelníky. Počasí nám přálo, takže jsme na prostranství u studánky prožili krásnou a docela teplou noc. Ráno jsme pak u místní kapličky Panny Marie společně oslavili nedělní mši svatou. Byl to pro všechny silný zážitek.
Po návratu z poutě bylo nakonec všech 21 mladých uchazečů přijato mezi opravdové indiány. Při večerním slavnostním nástupu bylo postupně každému uděleno jeho indiánské jméno, které si sám vybral a představil a každý dostali pírko, které bylo znamením, že patří mezi nás. Život indiánské osady se rozvíjel, byl klid a mír, ale v dálce jsme pomalu začali větřit určité ohrožení. Každý táborový den byl naplněn zajímavými hrami a pestrými aktivitami, mezi něž patřilo tvoření indiánských oděvů a ozdob, malování totemů, vymýšlení indiánského pokřikua učení se indiánského tance. Zlom do poklidného života naší osady přinesla zpráva o nalezení zabitého indiána. Zjistilo se, že to udělaly bílé tváře, které opět začaly vystrkovat růžky a měly v úmyslu zabrat nám naše území, aby na něm mohly vybudovat železnici. Tomu jsme museli zamezit. Při noční stezce odvahy se našim mladým indiánům podařilo získat potřebné informace a ukrást plány, kudy by měla železnice vést.
Nebezpečí vpádu bílých tváří stále sílilo, což se ukázalo ve chvíli, kdy nám unesli hlavního náčelníka naší osady. Po počátečních rozpacích a značném úsilí se ho nakonec podařilo vysvobodit. Každopádně poklidný život osady byl pryč. Byli jsme nuceni vykopat válečnou sekeru a začít se připravovat na boj. Ten se odehrál předposlední den tábora a trval dlouhých osm hodin. Byl to hodně náročný souboj, mnohým pomalu docházely síly, ale nakonec se nám podařilo osadu uchránit. Na táboře samozřejmě nechyběly ani večerní táboráky, zpívání s kytarou a společné modlitby. Poslední den tábora byla mše svatá, kterou jsme slavili v místní kapli, a které se zúčastnili i rodiče našich mladých indiánů. Během ní jsme všichni poděkovali Pánu Bohu za zdárný průběh tábora, za příznivé počasí, za výborné jídlo, o které se i letos starala naše indiánská babička a samozřejmě za každého z nás, za naše rodiče, sourozence, kamarády i za děti, které nemají možnost jet na žádný tábor.
Letošní farní tábor nebyl jen o hrách a zábavě, ale i o sebepoznání, přátelství, víře a společném sdílení hodnot. Veliké poděkování patří všem vedoucím, paní kuchařce i dobrovolníkům za jejich čas, péči a nasazení. Děkujeme i naší pustkovecké farnosti za podporu jak duchovní tak hmotnou. Díky vám všem mohly děti prožít krásné dny plné radosti, smíchu a nezapomenutelných zážitků. Těšíme se zase za rok!